Moje padesátiletá kamarádka Jarka ovdověla. Byla šílená smutkem. Vdaná byla třicet let a svého muže milovala. I když mu byla pořád nevěrná.

Možná proto ho taky tak milovala, že po nevěrách nepátral, že jí je ale zároveň nedovoloval, a že si byla jistá v kramflecích, když měla jistotu v milém, chytrém, spolehlivém muži. Co teď? Jak dlouho se trápit? Vím, že nejdůležitější ze všeho je mít nějaký optimistický plán. Řekla jsem Jarce, že musí svůj život, protože je ještě mladá, spojit s nějakou jinou zajímavou mužskou osobností. A tak jsem sestavila top ten žebříček mužů, o které by Jarka, eventuelně, měla zájem.

A žebříček padesátileté Jarky vypadal takto:

1. dirigent Libor Pešek

2. astronom Jiří Grygar

3. plastický chirurg Jan Měšťák

4. muzikant Michal Horáček

5. miliardář Petr Kellner

6. Jiří Bartoška

7. Bolek Polívka

8. Karel Heřmánek

9. soused Vráťa

10. kolega Miloš

Jarka s hrůzou zjistila, že všichni muži, kteří by pro ni přicházeli v úvahu, jsou zadaní. Jedině kolega Miloš je bez partnerky, Jarka si ale zas není jistá Milošovou sexuální orientací. A když si žena není úúúúúúplně jistá partnerovou orientací, tak bývá orientace jasná všem okolo úplně!

„Tak co mám dělat?“ zeptala se Jarka. A já jí řekla: „Jsme v moc malém rybníčku. Musíš na velkou vodu!“ A Jarka se začala učit anglicky, chodila na kurzy a pak si zaplatila měsíc intenzivní výuky na Tahiti. A tam se seznámila se sedmdesátiletým majitelem hotelového řetězce, žije s ním v přepychu a jistotě a je mu nevěrná s pětadvacetiletým plážovým prodavačem melounů!

Co z toho vyplývá? Tohle: Zapomeň na hoře, vydej se za moře!

K vašim dotazům…

Milý Karle, na dovolenou doporučuju vzít si knížku Furioso. Je tlustá, napínavá, od švédské autorky, která umí báječně popsat atmosféru opuštěného severského ostrova, na kterém se sejde kvarteto oslňujících žen s jedním šarmantním houslistou…

Milá Jano, jestli znám moučník s názvem „létající ostrov“ (flying island)? Znám. Je to sněhová koule, která se vznáší v moři vinného  žloutkového krému – v šodó. Nedávno jsem jedla něco podobného a božského v argentinské restauraci El Asador. Byla k tomu ještě pěna z lesního ovoce. Bylo to voňavé, jemné, děsně sladké, kalorické a bez lepku! Mňam!

Foto: Archiv