více >>

Když přijdete do nějakého podniku, způsobíte rozruch? Někde jo, někde ne. Lidi mají pocit, že televize souvisí s realitou, ale my nejsme přehnaně nároční. Když je to blbý a někdo se mě na to zeptá, tak to řeknu. Ale jinak ne. Nejsem velký potížista.

Je kuchařská profese stresující? Stres kolem vaření je samozřejmě obrovitánskej. Hromada lidí si to ani neuvědomuje, ale je to prostředí, kde to není úplně jednoduchý. Pohodlí lidí, kteří sedí třeba v téhle restauraci, je podmíněný tím, že někdo jiný je ochotný trpět. Kuchaři musí být psychicky odolní, jinak do toho nemůžou jít. Alespoň do typu restauratérství, jaký děláme my.

Prý hrajete poránu tenis…? Kdybych chtěl jít na tenis přes den, tak se nedonutím. Cestou do práce je to nejlepší. Nehraji ale denně, tak dvakrát třikrát týdně. Záleží, jak můžou kamarádi, a jednou týdně chodím s trenérem.

Nepatříte náhodou k těm, kteří tenis objevili až v pozdějším věku? Líbil se mi vždycky. Je to nádherná hra v hezkém prostředí. Je na celý život a já mám rád sporty, které jsou na celý život. Občas jsem si šel někam zapinkat, ale pravidelně jsem ho začal hrát až někdy po pětačtyřicítce. Intenzivně ho hraju poslední čtyři roky. Mám štěstí, že mám v tuhle chvíli dost času a dost možností dělat věci, které chci.

Kdysi jste emigroval do Holandska, uvažujete o tom, že se znovu odstěhujete za kopečky? V mým věku se sebrat a odjet není jednoduché, ale pokud to bude zapotřebí, tak to udělám, a budu svoje děti povzbuzovat v tom, aby se nesnažily trávit svůj život v Čechách, protože si myslím, že to je beznadějný. Jsem realista, nevěřím, že přijede princ na bílým koni a dá naši zemi do pořádku. Spíš příští rok vylezou lidi s rovnátkama, který nikdy nebyli v práci a budou nás učit open market ekonomii. Jsem už moc zkušený a starý na to, abych věřil na revoluci. Člověk má věřit svým instinktům a já tušil, že to takhle skončí. Že komunisti tady pořád budou.

Život vás zavál také do Švýcarska, jací jsou jeho obyvatelé v porovnání s Čechy? Váží si svojí práce, ale i práce všech ostatních a pracují i v relativně vysokém věku.  Je tam řád a to pro Čechy není, považují ho za buzeraci. Líbí se mi tam moc, ale stejně asi odjedu do Austrálie. Je tam tepleji a já nenávidím zimu. Jsem sice lyžař, ale jen na dva týdny v roce.

Velký rozhovor se Zdeňkem Pohlreichem najdete ve švýcarském speciálu časopisu Glanc s Táňou Pauhofovou na obálce, který je aktuálně v prodeji.  

 

Foto: archiv Zdeňka Pohlreicha