Odkud a jak dlouho se, kluci, znáte?
Libor: My se známe strašně dlouho, aniž bychom to myslím oba věděli. Určitě jsme se potkali už na škole asi v roce dva tisíce na DAMU.
Jakub: Podle mě se známe z Klánovic z hřiště, aniž bychom o tom věděli, já jsem totiž z Koloděj, takže se známe vlastně odjakživa.

Čeho si vážíš na tom druhém nejvíce?
L: Já si na Kubovi vážím toho, že je nesmírně kreativní, že vždy přijde s nějakým neuvěřitelným nápadem. Má tu svobodu, protože je odvážnej a podle mě i podle toho, jak o všem mluví, je hlavně skvělej táta.
J: Libor se samozřejmě fantasticky obléká, má vynikající vkus a miluju jeho proužkovanou mikinu, kterou mu dodneška závidím.
A teď vážně… Libor je dochvilnej, pracovitej, inteligentní, má rozhled… Není to žádnej přízemní okresní moderátor. Je to herec, muzikant, bavič a skvělý tanečník.

Co vás na tom druhém štve?
L: Nic, protože ve chvíli, kdy tě pojí takový pouto k tomu druhýmu, samozřejmě tam můžou být nějaký vlastnosti trochu negativní, ale ta síla toho pozitivního je taková, že všechny negativní vlastnosti člověk najednou zapomene, takže nic. Já bych s Kubou šel krást koně… To se tak říká, Agáto.
J: Já bych to líp neřekl.

Kdo z vás je ten chytřejší?
J: Libor.
L: Těžko říct.

Jezdíte spolu často na dovolenou, kde to bylo podle vás nejlepší?
J: Nejlepší to bylo v naturistickém kempu ve Francii, kde jsme konečně mohli takzvaně ukázat svoji přirozenost, a v tom jsme byli fantastický.

L: Vlastně to kouzlo bylo v miniaturách… My dva si nemáme co závidět. Jsme smíření s tím, že to miniaturní kouzlo je tak silný u obou, že ani v tomto ohledu si nemáme co závidět.
J: My dva jsme totiž s Liborem vynikající mikromagici.

Autor: Agáta Prachařová

Celý rozhovor najde v minulém Story v čísle 16.