Rozhovoru s Lukášem Pavláskem jsem se dost bála… Řekne mi něco normálního, nebo bude jen dělat vtipy? Lukáš mě ale opravdu mile překvapil. Je strašně sečtělý, inteligentní muž, a proto mu humor tak dobře jde.

Tak začneme zostra: slyšela jsem o tobě, že se hodně vyznáš v lécích a vždycky máš u sebe lékárničku… Je to pravda? Máš ji s sebou?
Dneska ne, protože bydlím kousek, takže bych si kdyžtak pro ni došel. 

Teď vážně, proč ji pořád s sebou nosíš?
Aby si někdo nemyslel, že ty prášky, co v ní mám, beru, to ne. Mám je s sebou jako jistotu, kdyby se něco stalo. Jsou tam léky úplně na všechno. Jsem připravený, kdyby došlo k nejhoršímu, ale naštěstí k tomu ještě zatím nikdy nedošlo.

Jak dlouho lékárničku u sebe nosíš?
Odmala. Jako malý jsem chtěl být chirurgem a četl jsem knihy o lékařích, encyklopedie a všechny věci jsem zkoušel sám na sobě. Myslím všechny nemoci, já jsem chtěl prostě léčit, ale v osmi letech vás do žádné nemocnice na praxi nevezmou, i když tomu z knížek rozumíte. Takže se ze mě stal malý osmiletý hypochondr, který si vsugeroval každou nemoc. Například, když jsem se s mámou vracel vlakem z Drážďan, tak jsem si vsugeroval, že mám infarkt a chtěl jsem, aby zastavili vlak. Píchalo mě u srdce. Bylo mi dvanáct let. Vždycky když jsem si o něčem přečetl, tak jsem to měl. Například pohlavní nemoc ve třinácti letech, ač to bylo samozřejmě nemožné. Vždycky jsem si našel příznaky, vyléčil se, a tím mě to přešlo. Od té doby mám rád léky a lékárny…

Celý rozhovor s Lukášem Pavláskem najdete v aktuálním čísle Story, které je právě na stáncích.

Autor: Agáta Prachařová