Když jsme na poradě přemýšleli, kdo by se nám nejvíc hodil na focení barevného oblečení, nebylo zase až tak těžké vymyslet tuhle dvojici. Mariana i Milan totiž patří mezi známé tváře, které rády experimentují, jsou kreativní, mají styl a hlavně mají smysl pro nápady naší fotografky Agáty Prachařové. Ta se totiž ujala nejen focení, ale celého projektu „colour fashion“.

Jaké pro vás bylo focení?
Mariana: Trochu jsem se toho bála, protože focení není úplně to, co by mi šlo a pro co bych měla talent, takže mám vždycky trochu nervy, co se po mně bude chtít. Naštěstí to fotila Agáta, tak jsem byla klidnější a v dobrý partě lidí jsem si to užila.
Milan: Když jsem dorazil na místo a viděl na štendru outfity k focení, tak mě polilo horko. Ale nakonec vlastně o nic nešlo. Navíc ty sytě růžové kousky pocházejí z dílny českého návrháře Michala Marka a já všem takovým kreativcům fandím.

Jste milovníci oblečení?
Mariana: Přiznám se, že oblečení nakupuju moc ráda a čistky v šatně jsou často potřeba!
Milan: To je silné slovo. Mám hlavně rád, když je oblečení čerstvě vyprané. Dopřál jsem si do bytu i šatnu, kterou stále držím srovnanou. Myslím, že dokážu ocenit, když má někdo osobitý styl. Zároveň ale kvůli oblečení lidi neodsuzuju, a už vůbec ne podle značek. Jestli mě něco dráždí, tak je to právě okázalé nošení brandů, které kromě velkého nápisu žádnou jinou estetiku nevykazují. Je to podle mě úzkoprsé.

Co si rádi oblékáte?
Milan: Na první dobrou se mi chce odpovědět – volné tričko, tepláky a pohodlné tenisky. Takže klasika. Nebráním se těsnějším džínám a hezké košili. Mám taky plno barevných ponožek a vojenskou známku s logem své kapely Perutě, kterou nikdy nesundavám z krku. Prošla se mnou už všechny outfity z posledních několika let.
Mariana: Cokoli, v čem se cítím dobře a co se mi líbí. Teď jsem si oblíbila pohodlnější věci, takže hodně nosím volné šaty a sukně. Upnuté kalhoty teď docela zanedbávám.

Co máte vlastně vy dva společného?
Milan: Začalo to v roce 2007, kdy jsem Marianě v seriálu hrál kluka. Hlavně poslední roky se naše cesty zase protínají. Máme i společné nabídky na kampaně a mám rád i Mariánčinu mamku Danu a bráchu Kubu. Vlastně jsem teď rád poznal i Agátu. Její mámu Veroniku Žilkovou zase znám z muzikálu Popelka.
Mariana: Máme společný humor. Rádi si nadáváme. Ale myslíme to právě hezky, což někteří třeba nechápou.

Oba velmi dobře fungujete na sociálních sítích. Cítíte tu moc ovlivňovat lidi?
Mariana: Hodně to právě konzultuju s Milanem. Člověk musí přemýšlet a dávat si pozor na to, co dává ven. Přece jenom ho sleduje nějaká určitá skupina lidí a je důležité být dobrým vzorem. Dřív jsem to moc nevnímala, ale když mi někdo napíše, jak mě rád sleduje a že ho bavím, tak si vždycky řeknu: Ty jo, nesmíš je zklamat.
Milan: Pokud ano, pak to chci dělat jen pozitivně. Nejsem kontroverzní člověk a nedělám věci bez rozvahy. V létě jsem v centru Prahy viděl nehodu. Tramvaj srazila chlapečka, který se hypnotizován displejem telefonu vydal přes ulici. Bylo mi z toho úzko a sdílel jsem ten pocit na sítích s prosbou, ať na sebe všichni dáváme pozor. Druhý den se mi ozval sám řidič tramvaje a den nato maminka toho chlapečka. Všechno jsem to s nimi řešil a pozval je na představení. Mimochodem, tomu klukovi se jako zázrakem nic nestalo, jen upadl do bezvědomí.

Celý rozhovor najdete v aktuálním čísle Story.