více >>

Šestadvacetiletý jezdec Rallye Dakar, nejmladší v historii závodu se na letošním ročníku Rallye Dakar umístil na 19. místě, a to z celkového počtu 41 kamiónů, které závod dokončily. 

Kdo z rodiny je tvým největším fandou? To, že tě tvůj táta podporuje a pomáhá ti plnit si sny, říkáš skoro v každém rozhovoru, ale co zbytek rodiny?
Samozřejmě o mě mají i strach, ale fandí mi celá rodina. Maminka říká, že si chodíme hrát na písek . Na závody se bohužel moc osobně nedívají, hlavně kvůli tomu, že převážná většina se jezdí v zahraničí, ovšem díky televizním přenosům a sociálním sítím mě mají pořád na očích.

Jsi profesionální závodník, ale na chleba si vyděláváš v cestovním ruchu…
Přesně tak, pracuji v cestovní kanceláři a z časového hlediska je to náročnější práce. Někdy tam musím jezdit i dvakrát denně, máme rozjeté nějaké nové projekty a také občas musím i na služební cestu do zahraničí, ale baví mě to.

Jaký jsi byl student?
Na gymplu jsem studium hodně podceňoval a příliš jsem se neučil, a i když to moc nevypadalo, býval jsem velký introvert. Táta mi každý rok vyhrožoval, že mě pošle někam do zahraničí. No a po maturitě, kdy jsem přemýšlel co dál, mi jeden kamarád navrhnul, abychom společně odjeli do Austrálie. Tak jsem vyrazil do světa.

Nelákalo tě tam zůstat?
Lákalo a láká, ale v době, kdy jsem tam byl, mi bylo 19 a měl jsem životní hodnoty a priority nastavené jinak, než mám teď. Ale plánuju se tam určitě znovu podívat. Teď se připravuju na závody, v práci se daří, tak to zatím tolik neřeším.

Co pro tebe znamená „doma"?
Myslím jsem dost přizpůsobivý člověk, takže já mám „doma" všude, kde se zrovna nacházím. Je to hodně způsobeno i těmi závody, kdy například spíme celou dobu v poušti.

Zhruba tři měsíce v roce trávíš ve světě. Máš vůbec čas na dovolenou?
Práce, příprava na závody i samotné závodění – to vše je časově náročné a na soukromé cestování moc času nezbyde. Také každý rok jezdíme na testování kamionů do Tuniska, ale samozřejmě když chci někam vyrazit, vždy si na to čas najdu. Nemám rád výmluvy typu „Nemám na to čas", já razím pravidlo, že pokud něco opravdu chceš, tak si na to čas uděláš.

Jaká je tvoje představa ideální dovolené?
Rozhodně aktivní, nedokážu se celé dny válet někde na sluníčku u vody, ideální je tak půlden strávit někde na pláži u vody. Co se místa týče, tak je mi v podstatě jedno kde budu. Nedokážu být na dovolené déle než týden, mám potřebu pořád pracovat a být neustále na příjmu. Odpočívat moc neumím. 

Kam by ses chtěl podívat?
Určitě bych se chtěl podívat na Aljašku, Antarktidu, do Kanady nebo třeba do JAR.

Existuje něco, z čeho máš strach?
Když mám sednout do auta na sedadlo spolujezdce. Asi je to tím, že řídím závodně a v autě za volantem trávím spoustu času. Odvykl jsem si sedět vedle řidiče a nemít vozidlo pod kontrolou. Nicméně vždy když mám z něčeho strach, vyhledávám situace, ve kterých ten strach můžu potlačit. Jak už jsem říkal, býval jsem hrozný introvert, takže stoupnout si někam před lidi a veřejně vystupovat nebo mluvit do kamery pro mě byla noční můra. Ale s rostoucími zkušenostmi tréma zmizela.

Máš v rámci tréninku nějaký speciální jídelníček?
Mám samozřejmě jídelníček od trenéra a snažím se ho dodržovat, ale když mám chuť na svíčkovou se šesti, tak si ji dám. Důležité je dodržovat pestrou a vyváženou stravu. A miluju koblihy, pro ty mám zkrátka slabost.

Autor: Kateřina Trníková