Herec Michal Suchánek (53) je známý už od svých čtyř let. Dřív trpěl tím, že vypadal mladší a nosil brýle. Dnes už se tím netrápí.

Je málo takových profesionálů, jako je Michal, a přijít nepřipravená nebo s hloupými otázkami, tak mě rovnou pošle domů. Doufám, že Michala Suchánka díky mě poznáte i z jiné stránky.

Míšo, prý máš slabost pro ledničky?
Co je na tom divného, že mám rád studený pití? Tak mám ledničky u sebe v pokoji, v kanceláři, v autě… Trávím v něm hodně času a než sedět při nějaké pauze s ostatními v šatně, jsem radši sám ve svém autě. Mám v něm všechno, co potřebuju, počítač, televizi a ledničku! A navíc, když se na natáčení v autě zamknu, žádný asistent režie se ke mně nedostane, dokud nebudu chtít já. I na všechny zájezdy s Partičkou jezdím sám a ani na natáčení se nenechám nikým vozit. Sice mě to nějakou korunu stojí, ale mám svoje soukromí…

To vypadá tak, že se nechceš bavit s ostatními herci?
Ne, že se nechci bavit s herci, já se nechci bavit s nikým. Tedy takhle, já se nechci bavit, když nemám potřebu. Ani v šatně, ani na vleku, ani v autě. Možná, že kdybych měl trabanta, tak v něm tolik času trávit nebudu, ale v mém autě je mi příjemně a se svojí figurou si v něm můžu pohodlně lehnout všude.

Jsi lepší lyžař, nebo herec?
Určitě lyžař!

Měl jsi hodně přísnou výchovu, aplikoval jsi ji i na svých dětech?
Na to neumím odpovědět. Pro mě je výchova víc o vztahu mezi rodičem a dítětem a ani ne tak o tom, jestli je přísná nebo nepřísná… I když si uvědomuju, že v nějakém věku a nějaké situaci dítě nutit prostě musíš. Když byl Jáchym malej, tak se mu ráno v šest nechtělo vstávat a jet na zimák na trénink, protože ještě nevěděl, co mu to dá… raději by spal, pak se díval na pohádky, takže jsme ho museli nutit. Nám se taky nechtělo vstávat, ale bez tréninku by nehrál zápasy. A to samozřejmě chtěl. Jestli je to přísnost, nevím, ale přístup ke svým dětem mám jiný, než jsem znal já.

Jaký je ten tvůj přístup?
Když má třeba dítě vynést koš s odpadky, tak ho o to poprosím, protože já jsem ho zaplnil stejně jako to dítě. Nebo když mu dám nějakou věc, nebudu mu ji pak brát za trest, že něco provedlo. Jednou jsem mu ji přece dal.

Celý rozhovor s Michalem Suchánkem vyšel ve Story č. 24.

Autor: Agáta Prachařová