Modelka a miss Aneta Vignerová (31) se chce svojí profesi věnovat co nejdéle. Modeling se dá dělat v každém věku, myslí si Aneta. A i na takovém postu může být holka normální.

Dělat rozhovor s miss pro mě představuje vždycky velké obavy… Snažím se z holek dostat něco trochu jiného než jejich naučené věty, což se mi u Anety, kterou mám moc ráda, povedlo. Aneta je totiž inteligentní a svá.

Co myslíš, jak dlouho tě bude ještě modeling živit a bavit?
To si odpověz sama… Vidíš, jak ti to ještě funguje! ☺

Já už dělám normální práci… Kde se vidíš tak za pět let?
Kampaně se dělají pro starší ženy, moje zacílení je pro ženy od pětadvaceti let a víc, a to se dá dělat ještě dlouho. Uvidíme, já se pořád hledám. Některé věci dělám na sílu, ale teď ještě prostě nevím.

V čem jsi podle tebe jedinečná?
Možná za sebou nemám žádné průšvihy, myslím, že si mě klienti oblíbili, zůstala jsem normální a nedělám problémy.

Dá se ještě modelingem dobře uživit?
Myslím, že ano… ba právě naopak, je to rok od roku lepší, možná je to tím, že s věkem narůstá moje cena.

Myslíš, že soutěž Miss je casting pro sportovce?
Myslím, že je to casting pro všechny, jenom ty holky se tím nechají zblbnout… Máme nálepku modelek, tupých věšáků na šaty, které se pořád jen chichotají a sama víš, že to není pravda. Někteří hokejisti a fotbalisti mají taky mozek… Je to divné spojení, ale možná funguje proto, že máme v něčem podobnou práci. A sportovci jsou pěkní chlapi, modelky zase hezké holky, takže to jde k sobě.

Čím se zabýváš ve svém volném čase?
Spím nebo si čtu a koukám na pořady o vaření, to mě uklidňuje. Baví mě i vařit, ale jak je člověk sám, tak nemá potřebu si udělat třeba kachnu na pomerančích.

Co bys chtěla, aby po tobě zbylo?
Asi děti… Krásné, zdravé, které budou mít čestné jádro. Slušní lidé, to je asi to nejvíc. Děti jsou náš obraz, tak aby to nesly dál.

V čem jsi podle tebe výjimečná?
Asi v tom vaření, prý mám cit na chutě, jsem ze tří dětí, máma hodně vařila, tak jsem to vaření po ní podědila a jsem v něm fakt dobrá. Mám načichané geny. A taky lidskost. Nemám problém si sednout na lavičku s bezdomovcem a pokecat si s ním a pak jít v highlights na akci do Pařížské. To mi zůstalo… pokora.

Bojíš se v životě něčeho?
Asi zlých lidí, špatné energie.

Autor: Agáta Hanychová