Na co prý moderátor a bývalý desetibojař Roman Šebrle (44) sáhne, to se mu daří. A je vidět, že nejen co se sportu týče.

Pestože nepochází ze sportovní rodiny, je naopak sportovcem tělem i duší. Zatím nenašel sport, který by ho nebavil. Po skončení atletické kariéry se začal věnovat golfu a od roku 2014 moderuje zprávy FTV Prima. V jeho sportovních šlépějích pokračují i děti. S manželkou Evou mají syna Štěpána a dceru Kateřinu.

Nepocházíš ze sportovní rodiny, přesto ses stal vrcholovým sportovcem. Jak se to stane?
Je pravda, že moji rodiče vůbec nesportovali. Dokonce jsem se v minulosti dočetl, že táta skákal do výšky. Musel jsem se smát, protože si to vůbec nedokážu představit. Tatínek totiž vždycky sledoval sport jen v televizi. Jediný sport, který provozoval, bylo lyžování. Pak mě vozil na atletické závody. Moji maminku sport minul úplně, protože ji nebavil.

Takže sportovní geny jsi po žádném příbuzném nezdědil?
Můj strýc dělal gymnastiku a starší členové rodiny byli kováři, a to je vlastně jistý druh sportovní aktivity. Velmi náročné povolání, které si žádá sílu a kondici. Ke sportu mě přivedl pan Paštika, můj pan učitel na tělocvik, kterého jsem měl v Rychnově nad Kněžnou. On mě opravdu velmi motivoval, protože s ním byl tělocvik neuvěřitelně zábavný a smysluplný.

To on v tobě objevil atleta?
Ani ne, já se profiloval spíš na fotbal. Ten mě bavil hodně, ale ve třinácti jsem si zlomil holenní i lýtkovou kost, když jsme hráli o postup do nejvyšší žákovské ligy. Tenkrát, když jsem dal gól, na mě spadl brankář celou vahou a zlomil mi nohu. Návrat na pozici útočníka byl těžký. Fotbal jsem dál hrál, ale už jsem nebyl v takové kondici. Nakonec mi v Týništi nad Orlicí trenér nabídl atletiku.

Atletika je náročný sport, takže sis to s tou nohou moc neulehčil.
Rány se hojily líp, než se doufalo, a mě ta atletika opravdu hodně dostala. Všichni se mi smáli, že jsem nezničitelný, protože, když jsem měl úraz oštěpem, návrat na trénink trval místo týdnů jen dva dny. Všichni mi začali říkat X-Man. (smích)

Jak se z atleta stane desetibojař?
Možná to byla i má jistá nerozhodnost, protože mě ty disciplíny tak bavily, že jsem nedokázal říct, co je pro mě lepší. Proto mě můj trenér začal směřovat k desetiboji. Mám štěstí, že jsem ve sportu rychlý, vytrvalý a při své výšce umím skákat. Navíc jsem bojovník se silnou vůlí, což je má výhoda.

Celý rozhovor s moderátorem najdete v aktuálním čísle časopisu Story.