Dva miliony diváků přikovala k televizním obrazovkám. Tuto neděli se její příběh v seriálu Policii Modrava uzavře. Alespoň prozatím. Jak žije představitelka kriminalistky Jany Vinické, Soňa Norisová rok od natáčení úspěšného seriálu? A jak Policie Modrava zasáhla do jejího života?

Jak se popularita tohoto seriálu promítá do vašeho soukromí?

Po natáčení jsem se ze Šumavy přesunula na Slovensko, kde ji tolik nevnímám. Ale jakmile přijedu do Česka, vidím, jak si tady lidé šuškají, častěji si také žádají o fotku a podpis. Jsou milí, je mi to příjemné. Chodí mi také hodně zpráv na sociální sítě, lidé mi píšou, že doufají, že s natáčením neskončíme. Já vlastně také doufám, že jsme ještě neskončili. Neváhala bych ani minutu, myslím, že nikdo z nás by neváhal. To je tak specifický projekt, i lidsky. Odmítnout tohle natáčení by bylo jako odmítnout přijít na rodinné setkání.

Stejně spontánně jste se rozhodovala i před devíti lety, když přišla první nabídka?

Policie Modrava

Pamatuju si, jak jsem toho v tom období, kdy mě zavolali na kamerové zkoušky, měla opravdu hodně a moc se mi nechtělo. Ale byla jsem zrovna v Praze, a tak jsem si říkala, že přijdu a když mě nevyberou, bude mi to jedno. Jenomže pak jsem přišla, sedli jsme si s panem režisérem a už jsem cítila, že by mi to jedno nebylo. A asi to bylo vzájemné, protože mi vlastně hned řekl, že by byl rád, kdybych to dělala. A já jsem i navzdory únavě v tomto období věděla, že bych to dělat chtěla. A nelituji. I když na Slovensku měli díky tomu asi pocit, že žiju v Čechách a ani mě neoslovovali na jinou práci. Až teď konečně točím na Slovensku jeden velmi dramatický seriál, ze kterého mám radost, ale bohužel o něm zatím nemůžu víc říct.

Kdo je vám z té modravské rodiny nejbližší?

Na to je těžká odpověď, máme se tam opravdu všichni rádi. Pochopitelně obdivuji pana Satoranského. Fascinuje mě jeho totální pokora. On si kolikrát vůbec nevěří, a když se třeba náhodou někdy zmýlil v textu nebo přeřekl, omlouval se mi a říkal: To víš, to stáří. Kolikrát jsem mu musela říct, že se každý mýlíme a častěji než on. Byl fantastický a opravdu se s ním skvěle hrálo.

Do této řady vám režisér Jaroslav Soukup přisoudil zahraničního partnera, herce Floriana Stadlera. Pro vás to znamenalo natáčení ve dvou cizích jazycích. Jak probíhalo?

Florian Stadler je především velmi milý člověk, pokorný a výborný herec. A oba jsme se shodli na tom, že je pro nás takové natáčení velmi zvláštní. Já jsem na něj mluvila česky, což mi není úplně přirozené, a on na mě mluvil německy, kterou moc dobře neovládám. Vzpomínám si, jak jsme se tomu smáli v jedné restauraci v Srní, kam jsme si šli poprvé zkoušet texty. Ale brzy jsme si na to zvykli.

Jak vlastně žijete rok od natáčení?

Jsem na Slovensku, točím seriál pro slovenskou televizi, koncertuji s mojí kapelou Fragile, hraju v divadlech a vedu normální život. Doma mám puberťáka, takže je pořád co řešit.

Policie Modrava

Pro synovy pubertální výkřiky byste měla mít pochopení. Prý jste se sestrou vyváděly psí kusy…

Je pravda, že pár průserů jsem udělala. Už jako dítě jsem asi já byla větší raubíř. Zuzula byla takové děvčátko, které jsem musela přemlouvat k věcem, ze kterých by naši nebyli úplně šťastní. Strašně jsem ji strašila. Nevím, co jsem to měla za divnou úchylku, ale bavilo mě, když se lekla. Užila si se mnou, chuděra. Pak se to ale nějak přehouplo. Dohnala, co nestihla v dětství. Myslím, že obě umíme vydržet do rána s rukama nahoře.

Dneska to pěkně rozjíždí v show Tvoje tvář má známý hlas. Sledujete ji?

Sleduji a obdivuji ji, že na to sestra kývla. Má hodně práce i na Slovensku a tenhle formát je velmi těžký, i když člověk zrovna nedělá nic jiného. Navíc Zuzka má malou dcerku, která teď šla do školy. Ale dělá to výborně, ona je typ, který se nechá strhnout, jde do všeho naplno a má z toho radost.

Tvoje tvář má známý hlas

A vy nejste ten typ?

Já si neumím představit, že bych se musela z týdne na týden naučit tolik věcí, cizí texty, náročné choreografie… Smekám před všemi, kteří v tom byli a jsou. Lidé si asi neuvědomují, co je za tím práce.

Jste se Zuzkou opravdu tak rozdílné, jak rozdílné role dostáváte?

Zuzka asi působí veseleji, víc se směje. Já se občas zamyslím a pak to vypadá, že se mi něco stalo. Možná působím smutná, i když nejsem. Dostávám role serióznějších žen, ale nestěžuju si, nemám pocit, že by nebylo co hrát. Ztřeštěné ženy jsem si užila v Radošínském naivném divadle, hrála jsem šeredy a bláznivé ženy a tam jsem se vybouřila. I když hraju seriózní ženy, jsou velmi dramatické a není s nimi nuda.