"Emička chtěla jet se mnou na zahradu, kde jsem potřeboval nasázet nějaké stromky. Prý si tam bude křídami kreslit na zeď. Sotva jsem ale vzal do ruky lopatu, přišla mi oznámit, že potřebuje někomu na tom obrázku nakreslit ofinu a nedosáhne tam."

Jelikož ale nakreslit pořádnou ofinu není jenom tak, usoudil Martin, že než by sedmiletou dceru deset minut držel v potřebné výšce, vyřeší onen problém konstruktivněji. "Postavil jsem jí u té zdi takové lešeníčko… Zabralo to ale jen na chvíli. Pak zase měla žízeň a byla jí zima. Takže jsme jeli domů a ty stromky si prostě zasázím, až bude Emička ve škole…" směje se Martin.