Za ty roky, kdy malá Klárka pod- lehla leukemii, se ve zdravotnictví naštěstí hodně věcí změnilo. Doba pokročila a věda je dnes dál. Tak to vnímá i Vendula. Ostatně, pokrok, kterého jsme se dočkali, je také zásluhou Kapky naděje a peněz, které Vendula coby její prezidentka na výzkum věnovala. Spousta matek tak už nemusí prožívat to, co před dvaceti lety ona.

Kolika dětem za těch osmnáct let existence vaše Kapka naděje pomohla?
To se nedá spočítat. Dáváme prostředky do vědy a výzkumu, které globálně pomáhají, takže to nejde takhle říct. Mým velkým snem je projekt, který se mi ještě nepodařilo udělat, a to velký obývák v nemocnici pro rodiče, kde by si moli odpočinout. Maminky by si dopřály kadeřníka nebo masáž. Rodiče by se koukli na film a otevřeli si lahev vína… To je můj sen, ale zatím tam na to není místo.

Na co jste v Kapce naděje nejvíc pyšná?
Kapce je teprve osmnáct let, takže je sice dospělá, ale to ještě není důvod k bilancování. Dva dny před Štědrým dnem pořádáte tradiční koncert, velkou oslavu.

Co byste Kapce ten večer přála?
Přála bych jí, abychom trhli rekord… Kapce je osmnáct let, takže osmnáct milionů.

Jaké je vaše pracovní přání?
Aby se nám podařilo uspokojit veškeré projekty, které s Kapkou děláme. Abychom je zvládli finančně utáhnout.

Hodně jste se rozšířili – v kolika nemocnicích dnes Kapka pomáhá?
Dnes už ve čtyřiceti nemocnicích a vlajkovou lodí je motolská nemocnice, protože tady se řeší ty nejtěžší případy.

Vím, že pro mnohé je pohled na nemocné děti nepředstavitelně bolestný. Vy jste viděla nemocné to svoje, co s vámi dělá, když vidíte další a další pořád dokola?
Není to každý den, ale týká se mě to velmi často. No jak kdy, podle toho, jak je člověk naladěný, jak je v tu chvíli silný. Mám hodně práce a musím se ještě starat o rodinu a některé dny mají slušný spád. Samozřejmě, že mě to někdy velmi dostane. Já jsem si tuto práci našla během své cesty životem a vlastně i vysnila. Mě to baví a můj úkol není fňukat, ale právě naopak.

Celý rozhovor najdete v aktuálním čísle časopisu Story.