více >>

Krásná a smutná Lucie Vondráčková (38) nám poskytla rozhovor plný pravdy o všem, co se jí stalo, o lásce k synům a své velké změně v matku bojovnici.

Je teď ve vašem životě něco pozitivního, co na vás čeká?
To naprosto netuším… Pozitiva teď moc nikde nevidím. Snad jen to, že jsem mohla přivézt kluky zpátky do Kanady, a tím se pro
ně mění co možná nejméně. Podle původního manželova plánu jsem s nimi měla zůstat v Česku. Chtěla jsem ale, aby měli blízko tátu i kamarády, aby v tomhle období nemuseli měnit školu, když už se mění všechno kolem. Jsem ráda, že to takhle dopadlo.

Jaké změny pro vás a pro vaše kluky na- staly? Co je jinak?
Bydlíme na jiné adrese. Ještě do půlky srpna jsem netušila, jestli se do Kanady budu vůbec moct s klukama vrátit, takže teď jsem vděčná vlastně za všechno. Nikdy jsem netušila, že se do takové situace dostanu. Je to životní zkouška pro nás pro všechny…

Máte něco konkrétního, na co se teď můžete těšit?
Jsem teď hodně ráda, že Maty má skvělou paní učitelku v první třídě. Pamatuju si na svou paní učitelku Štroufovou ze školy V Rybníčkách. Byla laskavá a přísná. A přestože jsem tam chodila jen první dva roky, tak jsem vlastně díky ní měla zabudovaný dost solidní a pozitivní vztah ke škole a učení. Proto jsem pak šla a učila se dál a dál až na vysokou. Je to jako první láska. Když je krásná, už vždycky na lásku budete věřit, přestože přijde i řada zklamání. Nemusíte mít pořád úžasné učitele, ale když je fajn první paní učitelka, je to myslím v životě moc důležité. Tak z toho mám radost.

Udělala byste něco jinak, kdybyste byla čerstvě po svatbě?
Tolik bych se nepřizpůsobovala životu toho druhého. Ale ono je to těžké, když máte děti. Jste prostě do určité míry na tom druhém závislá. Jste i citlivější. Je to síla, jak udělá mateřství z celkem sebevědomé, soběstačné holky někoho, kdo miluje tolik, že se začne neustále přizpůsobovat. Není to správné ani pro ženu, ani pro vztah. 

Celý rozhovor najdete v aktuálním čísle časopisu Story.

Autor: Agáta Hanychová