Tomáši, jak se v posledních dnech máte?
Mám se výborně. Nacházím se ve zvláštních up and downech. Rodinná rovina je rovinou konstantního štěstí. Léto nám dopřává možnosti naše tři děti jen pozorovat. Přes ty měsíce, co jsme zavření v domě, musí člověk vyvíjet víc aktivity než teď, a já děti rád pozoruji v jejich vlastním světě. Navštěvuje nás hodně kamarádů a já se koukám na to, jak si každé z našich dětí buduje svůj svět. Ale v rovině toho, jak si buduji ten svůj svět já, tak tam jsou ty zmiňované up and downy.

Povídejte!

Jsem plný nadšení, že nacházíme společnou řeč. Vzniká tady určitá skupina lidí, která se konečně začíná aktivizovat. Není jí lhostejno, že je nám tady už hodně dlouho lháno do očí a slibováno něco, co se může záhy rychle změnit v úplný opak. Ale tuhle euforickou náladu pak střídá nálada, která mi až připomíná pocit beznaděje – jiné skupiny lidí mě zase nabádají, abych mlčel, protože nemám co mluvit. To mi ve svobodné společnosti přijde zvláštní.

Mluvil jste o skupině lidí, ale hádám, že jich bude víc.
Jedni se cítí dotčeni, že jsem označil Andreje Babiše za člověka, který je nebezpečný, a tihle lidé, kteří se ztotožňují s jeho smýšlením, mají pocit, že je to útok na ně. To striktně dementuji, tak to není. Já respektuji názor každého člověka a právo cítit sympatie k jiným lidem. Ale pakliže se tady někdo velmi intenzivně dotýká mého života, protože je šéfem politiky státu, ve kterém žiji a jehož jsem občanem, a mně se nelíbí, jakým způsobem svoji práci vykonává, mám právo k tomu něco říct. Stejně jako oni ho mohou chválit.

Celý rozhovor s Tomášem Klusem najdete v aktuálním čísle časopisu Story.