Za vším hledej gen, v tomto případě je to gen MC1R, který se nachází v 16. chromozomu. Jeho mutace způsobuje nižší výskyt černohnědého polymeru eumelaninu a převahu červenohnědého polymeru feomelaninu. Tím pádem vzniká jak zrzavá barva vlasů, tak i světlá pleť a pihy. Právě kvůli tomuto genu mají zrzaví lidé citlivější pleť a místo toho, aby se opálili, jdou rovnou do červena. Ačkoli zrzavé lidi lze najít v každém etniku, nejvíce jich najdete mezi Iry (téměř 10%), Skoty (necelých 6%) a dále v severních zemích, kde se vyskytují v poměru 2-6%. 

Podle hypotéz o vzniku zrzavých vlasů můžeme vypátrat dva možné prameny. První z nich mluví o tom, že rusovlasí jedinci se objevili asi před 20 tisíci lety důsledkem genetické změny, kdy lidé začali osidlovat místa s chladným podnebím a nedostatkem slunečního svitu. Jiné výzkumy říkají, že zrzaví bývali i někteří neandrtálci před 40 tisíci lety a vznik "zrzavosti" v populaci mohl být důsledkem míšení neandrtálců a Homo sapiens sapiens. U neandrtálců však prý zrzavost způsobovala jiná mutace, než u Homo sapiens sapiens. 

Se zrzavými lidmi se pojí mnoho pověr a nejedna zrzavá žena byla upálena za čarodějnictví. Dokonce velkofilm Kladivo na čarodějnice před zrzkami varuje a považuje je za vlkodlaky a upíry. Ostatně i v Řecku považovali ryšavé lidi za nadpřirozené bytosti. O zrzavých lidech se říkalo a dodnes říká (ačkoli nyní již s humorem), že kradou duši, protože svou nemají. Tohle vše může souviset i s pověrami o sexuální náruživosti ryšavých lidí, přičemž duši a životní energii kradly podle pověstí sukuby a sirény. Jako zrzka bývá vyobrazena Máří Magdaléna a Evu jako zrzku namaloval i Michelangelo v Sixtinské kapli na fresce Prvotní hřích. Tím však posedlost zrzkami v umění teprve začíná. Malíř Tizian rád maloval rusovlásky a díky němu se rozšířil název odstínu vlasů tiziánová. Sandro Botticelli dal bohyni Venuši na nesmírně slavném díle Zrození Venuše podobu rusovlasé krásky, ostatně zrzavá je i modelka pro další Botticelliho dílo Portrét dámy. 

Rezavé vlasy se pojí též s antisemitskými postoji. Zrzavá totiž v minulosti bývala spojována s Židy. Původ této stereotypizace je nejasný, ale je možné, že souvisí s Biblí. V Tóře jsou totiž král David a také Ezau popisováni jako nositelé ohnivých vlasů. A za zrzka je někdy považován i Ježíšův zrádce Jidáš Iškariotský, často je tak zobrazován v dílech španělských umělců. Ve středověkých pramenech z území Německa se také píše o příběhu o kmenu takzvaných Rudých Židů, kteří měli představovat zhoubu pro křesťanstvo. 

V současné době jsou zrzky a zrzci spíše oslavováni. Mají svůj mezinárodní den 13. září a v nizozemské Bredě se každoročně koná festival Redhead Day s bohatým kulturním programem, na nějž jezdí zrzci a zrzky z desítek zemí světa. V irském Corku bývá koncem srpna oslava Irish Redhead Convention, v rámci níž je možné zúčastnit se třeba soutěže zrzavých obočí a bývají zde korunováni i král a královna zrzků. A podobné akce jsou třeba i ve Spojených státech nebo Izraeli.