Typickým pacientem, u kterého choroba propukne, je žena v produktivním věku, která hodně pracuje a stará se o rodinu. Příkladem může být Jana Hájíčková. Nejprve cítila větší únavu, měla deprese a migrény. Coby samoživitelka vychovávala dceru, podnikala a starala se o těžce nemocnou maminku.

„Nemohla jsem si dovolit polevit. Natož odpočívat. Pracovala jsem 12 hodin denně," líčí Jana. Její stav se však zhoršoval: deprese se prohlubovala, začala mít problémy s brněním v končetinách, kolabovala. Diagnóza pro ni nakonec byla vysvobozením – konečně věděla, co jí opravdu je. Důležité je, že se k léčně dostala včas.

Injekce už neděsí
Nemoc má totiž dvě zásadní fáze. V té první lékaři ještě mohou pomoci. V další fázi nemoci, kdy převažuje degenerace (ztráta) nervových buněk, už ale léčba nezabírá a tělesná postižení pacienta se kvapem zhoršují. „V první fázi dokážeme pacientovi mírnit zánět, kterým jsou napadeny nervové buňky, a také zpomalit jejich degeneraci," vysvětluje MUDr. Eva Medová, specialistka na léčbu této nemoci z MS Centra FN Královské Vinohrady. Nejprve se nasazují tzv. léky první linie. Donedávna pro ně byly synonymem injekce, které si pacient píchal několikrát týdně. „Nebylo snadné přesvědčit nemocné, že přestože nemají po většinu času žádné viditelné problémy a cítí se zdraví, musí si po celý život píchat injekce," popisuje lékařka. Od loňského roku jsou na trhu i tablety, takže komfort pro pacienta se výrazně zvýšil.

Nadobro pryč?
Pokud léky první linie nepomáhají a pacient má víc než dvě ataky za rok, případně magnetická rezonance ukáže ložiska nemoci, lékaři mění léky za účinnější, ale zároveň rizikovější. „Ta úplně nová generace léků by si se zánětem měla umět nadobro poradit. Pacient dostane v prvním roce celkem pět infuzí a ve druhém roce se léčba v nižších dávkách zopakuje. Během dvou let léčba vyhubí všechny lymfocyty, které se podílí na progresi nemoci, a tím by měla být degenerace nervů zastavena nadobro," popisuje lékařka Eva Medová. Doplňuje, že léčba musí být vždy individualizovaná s přihlédnutím k celkovému stavu pacienta.

Testováno na Janě
Jana Hájíčková už podle prvních prognóz měla být několik let na vozíku. Díky léčbě a svému optimistickému přístupu je ale stále na nohou a mimořádně aktivní. Mimo jiné založila Nadační fond ereska a buduje i centrum komplexní péče o pacienty s RS. Zde by nemocní měli k dispozici všechny služby, které jim mohou pomoci s diagnózou lépe žít

3 otázky pro MUDr. Evu Medovou:

Máme srovnatelně nemocných jako okolní státy?
Odpovídá to údajům ze zahraničí. RS má totiž nejvyšší výskyt na severní polokouli. V Čechách je relativně málo slunce, a tím pádem i málo vitaminu D, takže počet nemocných v populaci je zde vysoký. Vyšší je například ve Skandinávii nebo v Kanadě. Naopak kolem rovníku je výskyt nízký.

Není tedy na vině nedostatek vitaminu D?
Tak jednoduché to bohužel není. Může to však být jeden z faktorů, který se podílí na vzniku RS. Ale neplatí, že pokud budu jíst vitamin D, neonemocním.

Může za rozvoj nemoci zrychlující se životní tempo a stres?
Nevíme přesně, jestli životní styl dokáže RS přímo vyvolat. Snad může být jedním ze spouštěčů, které spolu s ostatními, například vliv životního prostředí nebo virová infekce, mohou onemocnění u predisponovaného jedince spustit.