První ročník mezinárodní filmové přehlídky se konal v roce 1946 v poválečném Československu, a to v Mariánských Lázních. V Karlových Varech bylo jen pár filmových projekcí. Zajímavostí je, že právě KVIFF byl jedním z prvních festivalů tohoto druhu. Berlinále se datuje do roku 1951, Toronto od roku 1976, Sundance zase od roku 1978. Tím nejstarší festivalem je ten v Benátkách, který vznikl v roce 1932. 

Pomalý start

První dva ročníky byly nesoutěžní a zahrnovaly zhruba 13 dlouhých a 18 krátkých snímků jak českých, tak západních. Třetí rok už měl v programu soutěžní filmy. Křišťálový glóbus putoval režisérce Wandě Jakubowské za film Osvětim. Do Karlových Varů se festival přesunul až ve svém pátém ročníku v roce 1950. Než se však stačil festival pořádně rozjet, do jeho osudu se vložila politika. V následujících letech tak byly oceňovány spíše jasně dané seznamy a přibývaly ceny spíše úsměvné, jako Cena míru, Cena práce, Cena boje za svobodu či Cena boje za sociální pokrok. Stěžejním rokem byl rok 1956, kdy byly Karlovy Vary FIAPF (Mezinárodní federace asociací filmových producentů) byly zařazeny do tzv. kategorie A mezi nejvýznamnější světové festivaly a mezi hosty se začaly objevovat i hvězdy stříbrného plátna jako Claudia Cardinal, Henry Fonda či Richard Attenborough.

Konec diktátu

Se sametovou revolucí skončil politický vliv a Karlovy Vary se mohly začít rozběhnout. 27. ročník v roce 1990 sice ještě nabídl promítání trezorových filmů, které byly předtím v Československu zakázány, následující ročník volal po nové koncepci. Tou se stal Jiří Bartoška. Spolu s Evou Zaoralovou od roku 1994 festival řídí. Díky atraktivnímu programu se postupně stával festival lukrativním společenským bodem a do tohoto města přilákaly např. Roberta De Nira, Michaela Douglase, Sharon Stone či Scarlett Johansson. Pro kulturní milovníky byly od této doby Vary místem, kde je ideální se seznámit s aktuální kinematografií bývalého východního bloku. Od roku 1994 se navíc festival začal konat pravidelně každý rok a stal se pojmem po celém světě. A přestože má na tuto událost každý svůj názor, nikdo KVIFF už neupře, že má svou vlastní tvář a i v zahraniční ho vnímají přívětivě a přátelsky.