"Kdysi v pěti letech u Rokycan na venkovském statku jsem byl u tety a ona tam měla ovce. Ty byly úplně dementní. Proto jsem pojal takový zvláštní pedagogický záměr, a celé odpoledne jsem těm ovcím zpíval – Dostojevský říká, že umění dělá zpěv. Potom jsem tu ohradu otevřel a ovce dohledali za pár dnů asi třicet kilometrů daleko… Takhle začala moje pedagogická dráha," vysvětloval Franz Boučkovi.

Když se prý potom na prahu dospělosti měl rozhodovat, čím chce v životě být, zvítězil rozum nad srdcem: "Buď korejština a nebo práva," smál se Franz, který je vystudovaným právníkem.